Jdi na obsah Jdi na menu
 


NÁRODNÍ OBROZENÍ

Móda na promenádách

Koncem 18. století vystřídalo módu rozevlátých šatů, složitých účesů a mohutných klobouků nové pojetí oděvu. Nastoupila jednoduchá silueta dámských šatů vycházející z antiky a střízlivý pánský oděv anglických měšťanů. Móda se přizpůsobovala novým společenským podmínkám. Splynuly rozdíly mezi módou šlechtickou a měšťanskou a nové linie odpovídaly potřebám měšťanstva. Pánský oděv byl především praktickým, neboť soudobý průmyslník, obchodník, technik, či úředník v něm po celý den plnil pracovní povinnosti. Dámská móda byla pestřejší a módní vlivy se v ní projevovaly mnohem výrazněji než v módě pánské. Novinkou byl zvláštní oděv pro děti. I když měšťanské a šlechtické děti stále ještě připomínaly malé dospělé, byl jejich oděv přizpůsoben střihem více postavě a byl pohodlnější.

Péči o oděv se věnovala velká pozornost. Elegantní oděv byl znakem společenského postavení. Nejvýše se u pánů cenila nedbalá elegance, u dam módnost a náročnost provedení oděvních součástí. Skvrna, díra, nevhodný oděv či neupravený zevnějšek byly natolik závažným společenským pokleskem, mohly ohrozit i kariéru. Zvyšovaly se i nároky na hygienu. Lidé se pravidelně ( asi jednou týdně ) koupali.

 

První profesor české řeči ( 1734-1801)

František Martin Pelcl našel podobně jako Dobrovský zprvu uplatnění jako vychovatel v šlechtických rodinách. Věnoval se především historii, a psal hlavně o slavných obdobích naší minulosti.

 

Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský

Údajně starobylé rukopisy byly českými vlastenci přijaty s nadšením.  Do 13. století šlo o novodobé padělky. Vedle iniciátora Václava Hanky se na nich zřejmě podílel také nadějný básník Josef Linda. Po celé 19. století rukopisy sloužily jako inspirace našim umělcům: malířům, sochařům, spisovatelům i hudebníkům. Rukopis královédvorský a zelenohorský nebyly v období nastupujícího romantismu a zrodu moderních evropských národům ničím výjimečným. Snad nejznámější jsou Ossianovy písně skotského autora Jamese Machesona. Rukopisy přijímala drtivá většina české společnosti včetně  její vědecké elity jako autentické poznámky dávných českých dějin. Skeptické poznámky zakladatele vědecké slavistiky Josefa Dobrovského, který zpochybnil pravost Rukopisu Zelenohorského, byly zapomenuty. Antonín Mánes, Mikuláš Aleš, Josef Václav Myslbeka se nechali inspirovat.