NÁRODNÍ
OBROZENÍ
Móda na
promenádách
Koncem 18. století vystřídalo módu rozevlátých šatů,
složitých účesů a mohutných klobouků nové pojetí oděvu. Nastoupila jednoduchá
silueta dámských šatů vycházející z antiky a střízlivý pánský oděv
anglických měšťanů. Móda se přizpůsobovala novým společenským podmínkám.
Splynuly rozdíly mezi módou šlechtickou a měšťanskou a nové linie odpovídaly
potřebám měšťanstva. Pánský oděv byl především praktickým, neboť soudobý
průmyslník, obchodník, technik, či úředník v něm po celý den plnil
pracovní povinnosti. Dámská móda byla pestřejší a módní vlivy se v ní
projevovaly mnohem výrazněji než v módě pánské. Novinkou byl zvláštní oděv
pro děti. I když měšťanské a šlechtické děti stále ještě připomínaly malé
dospělé, byl jejich oděv přizpůsoben střihem více postavě a byl pohodlnější.
Péči o oděv se
věnovala velká pozornost. Elegantní oděv byl znakem společenského postavení.
Nejvýše se u pánů cenila nedbalá elegance, u dam módnost a náročnost provedení
oděvních součástí. Skvrna, díra, nevhodný oděv či neupravený zevnějšek byly
natolik závažným společenským pokleskem, mohly ohrozit i kariéru. Zvyšovaly se
i nároky na hygienu. Lidé se pravidelně ( asi jednou týdně ) koupali.
První profesor
české řeči ( 1734-1801)
František Martin
Pelcl našel podobně jako Dobrovský zprvu uplatnění jako vychovatel
v šlechtických rodinách. Věnoval se především historii, a psal hlavně o
slavných obdobích naší minulosti.
Rukopisy
Královédvorský a Zelenohorský
Údajně starobylé
rukopisy byly českými vlastenci přijaty s nadšením. Do 13. století šlo o novodobé padělky. Vedle
iniciátora Václava Hanky se na nich zřejmě podílel také nadějný básník Josef
Linda. Po celé 19. století rukopisy sloužily jako inspirace našim umělcům:
malířům, sochařům, spisovatelům i hudebníkům. Rukopis královédvorský a
zelenohorský nebyly v období nastupujícího romantismu a zrodu moderních
evropských národům ničím výjimečným. Snad nejznámější jsou Ossianovy písně
skotského autora Jamese Machesona. Rukopisy přijímala drtivá většina české
společnosti včetně její vědecké elity
jako autentické poznámky dávných českých dějin. Skeptické poznámky zakladatele
vědecké slavistiky Josefa Dobrovského, který zpochybnil pravost Rukopisu
Zelenohorského, byly zapomenuty. Antonín Mánes, Mikuláš Aleš, Josef Václav
Myslbeka se nechali inspirovat.